Nejstarší zjištěná zpráva o Příbrami sahá do konce 12. století až počátku 13. století. Původně zde stál jen dvorec a několik stavení. Roku 1216 se dvorec stává církevním majetkem. V příštích letech se Příbram začala rozrůstat ve velkou osadu. Jelikož byla Příbram otevřeným místem, utrpěla v bouřlivých dobách značné škody. Až za Jana Lucemburského byly kolem města zbudovány příkopy a dřevěné hradby. Největší rozkvět Příbrami nastal za Arnošta z Pardubic, prvního českého arcibiskupa. Ten dal postavit nové pevnější opevnění kolem města a vystavěl též kamennou tvrz místo dřívější dřevěné (dnešní zámeček). V této tvrzi prý vyřezal sošku Panny Marie, která je dodnes chována jako vzácná památka na Svaté Hoře.
        Příbramské panství se rozmohlo za Arnošta tak, že sahalo od Třemošné k Vltavě a od Dobříše až k Mirovicím. V těchto dobách se asi začalo na Březových Horách dolovat stříbro. Majitelé Příbrami se v 15. a 16. století často střídali a téměř každý z nich utiskoval a postupně přicházel i úpadek Březových Hor. Až v roce 1579 udělil císař Rudolf II Příbrami privilegium, kterým se Příbram povyšuje na královské horní město. Učinil tak proto, aby zachránil dolování na Březových Horách a povzbudil obyvatelstvo k další práci. V 18. století byl zrušen hřbitov kolem kostela a náměstí a hlavní ulice vydlážděny. Roku 1870 dostalo se kostelní věži dnešní podoby. Největší oživení nastalo po dokončení stavby železnice v roce 1875. V této době byly zřizovány příbramské školy a téměř všechny význačné budovy.